Když přijel na konci letošního září bývalý prezident Václav Klaus představit do Českých Budějovic svou novou knihu Sebedestrukce západu, shodli jsme se na tom, že stav společnosti se odvíjí od vzdělávání. Zmínila jsem se o tom, že o krizi ve výchově a vzdělávání psala v souvislosti s USA už v šedesátých letech minulého století má oblíbená autorka Hannah Arendtová. Podle ní je důvodem této krize liberální výchova.
Arendtová ve svém díle Krize kultury analyzuje krizi vzdělávání v západní společnosti. Jako příklad uvádí Spojené státy americké, kde podlehli iluzi, že Nový svět se buduje výchovou dětí. Využili tam všechny nejnovější poznatky moderní pedagogiky, ale v důsledku toho byl potlačen zdravý rozum, což vede ke krizi.
Arendtová například uvádí: „Skutečná obtíž moderní výchovy a vzdělání spočívá v tom, že přese všechny módní řeči o novém konzervatismu je v naší době krajně nesnadné dosáhnout alespoň toho minima konzervativismu, bez něhož výchova a vzdělání nejsou prostě možné. Existují pro to dobré důvody. Krize autority ve výchově a vzdělání velice úzce souvisí s krizí tradice, tj. s krizí našeho vztahu k minulosti. Právě s tímto aspektem moderní tradice se vychovatel těžko vyrovnává, vždyť zprostředkovávat mezi starým a novým je jeho úkolem; jeho vlastní profese od něho tudíž vyžaduje mimořádný respekt před minulostí.“
Arendtová považuje za zvláště závažný fakt, že dřívější cíle vzdělávání jsou degradovány na pouhé prostředky. „Pedagogika se pod vlivem moderní psychologie a pragmatismu stala vědou o tom, jak vyučovat obecně, bez ohledu na konkrétní učivo, jemuž se žáci mají naučit. V tomto kontextu myšlení je učitel prostě člověkem, který může vyučovat čemukoli. Je připravován na vyučování, a nikoli na to, aby ovládal určitý předmět,“ píše v Krizi kultury.
Záchrana naší společnosti musí podle Hannah Arendtové začít ale právě už ve školách. Mladé lidi ve školních lavicích označuje za „nové počátky“ našeho světa, zvláště pokud věříme v demokracii jako nejlepší formu vlády.
Těžko si lze představit, že v blízké době dojde k zásadnímu přerodu vzdělávacího systému. Tedy alespoň v USA (a to i v návaznosti na výsledek volby nového prezidenta, kterým se stal demokrat Joe Biden). V České republice to ale stále ještě možné je. Konkrétní řešení přitom může připomínat Komenského školu hrou. Například lze zcela cíleně a záměrně vytvořit pro děti předškolního a školního věku (2,5 – 15 let) konkrétní podobu podmínek „nepohodlí“. Děti tak budou denně vystaveny různým druhům konkurenčního prostředí a takto uměle simulačně donuceny soustavně a bez pomoci „bojovat o přežití“, a to pouze na základě vlastní kreativity. Podmínky budou samozřejmě odpovídat věku jedince. Výsledkem tohoto snažení bude mladý člověk vstupující do období puberty, s ukotveným vysokým stupněm vůle a morálky prosadit se, a to cestou výhradně poctivou. Člověk s předpoklady stát se autoritou.